I saw the best minds of my generation destroyed by madness, starving hysterical naked,
-Allen Ginsberg, the best mind of his generation

Jak jsem šel kupovat svíčky

17. prosince 2017 v 20:53 | - zasněný básník |  poezie
Byl to předvánoční čas,
a já s pětistovkou v kapse,
která ani nebyla moje,
ale mé lásky,


jsem kráčel studenou silnicí,
okolo rybníka a pole a zastávky,
kde jsem našel knihu o meditaci
a toužil si jí vzít.
Kráčel jsem studenou silnicí,
okolo fotbalového hřiště,
kde cvičily děti,
a já myslel na mou nenávist ke sportu
a všem kroužkům, do kterých jsem byl nucen
mým ambiciózním otcem,
plavání, horolezectví,
střelba z luku, taekwondo.
Kráčel jsem studenou silnicí,
ale nebyla mi zima, protože si mě zahříval ty,
a my viděli střechu svíčkárny,
kam jsem šel kupovat svíčky.
Odbyla pouhá desátá hodina,
ale na parkovišti stály už desítky aut,
s maminkou, tatínkem a dvěma dětmi,
někteří přijeli z daleka,
jenom na tuhle dobře propagovanou, ale zevnitř
prohnilou atrakci.
Snad proto, aby děti na chvíli přestaly zlobit,
a řvát a otravovat a ptát se "proč?",
asi jako když je pošlou na prázdniny k babičce,
mezitím co opotřebovávají postel,
která už zapomněla, co je to sex,
po svatbě už znala jenom břemeno 4 lidí
-maminky, tatínka a jejich 2 dětí.
Kráčel jsem po studené pěšině,
společně s hnědou ovcí se zacuchanou vlnou,
než byla znovu zavřená a vystavená,
představující ne živou bytost,
ale pouze tučné balíčky peněz v kapsách majitelů.
Byla hračkou pro víkendové návštěvníky,
kteří utratí 50 korun za panáka horké, černé čokolády
a dalších 400 za paskvil,
od jejich dětí, který se ani neodvažuji nazvat svíčkou.
Když jsem vstoupil do těžkého, teplého vzduchu,
provoněného tak silně aromaty tisíců druhů,
chtělo se mi blít,
skoro stejně, jako z oné budovy samotné.
Jednou jsem tu dělal čerta na Mikuláše,
ale ty peníze za to nestály,
už nikdy víc,
jsem nechtěl kráčet po studené silnici okolo rybníka a pole a
zastávky a fotbalového hřiště a parkoviště,
abych stanul tady.
V přeceňované, smradlavé chůvě pro sladké ratolesti,
které stejně nenávidí kroužky,
na které je dali rodiče.
Ale byl jsem tu, stál jsem mezi regály drahých
svíček a olejů
a přemýšlel, čím koho obdaruji.
Koupil jsem dvě svíčky směšných vánočních témat
a jednu sůl do koupele s borovicovou vůní.
Stejně jako rodiče oněch dětí přede mnou,
jsem utratil 400
a odešel s těžkou, červenou igelitovou taškou v ruce.
Abych svojí mamince a tatínkovi a bráškovi
mohl nadělit dárky pod naši borovici.
I když bych se na to rád vysral, protože
je všechny nenávidím a musel jsem
za ně dát 400, které ani
nebyly moje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama