I saw the best minds of my generation destroyed by madness, starving hysterical naked,
-Allen Ginsberg, the best mind of his generation

Já jí říkám hurikán

31. října 2017 v 8:21 | - zasněný básník |  promluvy do duše
Já jí říkám hurikán

Hýbe se to. Děje se to. Vím, že si připadáš ztracený. A vím, jak špatně se cítíš. Cítím to s tebou. Bolest, úzkost, beznaděj. Uvězněný v oku hurikánu. Sám. Naprosto sám. Už ani nežiješ, jen přežíváš. Nemáš šanci dostat se ven. Každým dnem, každou špatnou vzpomínkou, každým úzkostným pocitem padáš hlouběji do tmavé, studené díry v zemi. Vím, že ti tohle všechno probíhá hlavou rychleji, než to vůbec stačíš pochopit. Jediné, co z toho vnímáš, jsou nepříjemné pocity. Ale ty to dokážeš! Vím, jak tě všichni rozčilují. Myslíš, že jsou necitliví a slepí, ne, ne slepí. Oni přeci vidí, že trpíš, ale nikdy je to nezajímá.


Ale nezoufej. Děje se to! Tvůj život může být šťastný. Ty můžeš být šťastný. Zdá se to neuvěřitelné? Ale věř mi. Tvoje deprese ustoupí. Doktor pomůže, léky pomůžou, přátelé a rodiče. Ty nejsi sám. Cítíš to?

Nadechni, vydechni. Vsákni tu lásku. Otevři své srdce a duši a nech vstoupit naději. Chápu, že tě srdce bolí, chápu, že se ti vše svírá a špatně se ti dýchá. Cítím ten tlak, tíhu- všechno s tebou. Jakoby ses mohl schoulit a odehnat všechnu úzkost pryč. Ale snaž se mi věřit. Nech, ať tě naděje a láska celá zaplní. A přestaň mi odporovat. Já jsem ty! Já jsem byl tam, kde jsi ty.

Slyším, co si myslíš právě teď.
"Proč žiju?" - Abys mohl zničit to, co sis myslel, že je neporazitelné.
"Ale já nemůžu. Moc to bolí. Nemůžu dýchat, myslet. Nemůžu žít." - Dýchej, žij a doufej. Ty můžeš. Naopak to co nemůžeš, je vzdát se a přestat žít. Bojuj! Za sebe, za lepší život, za budoucnost. Buď pyšný na všechno, co jsi dokázal a těš se na to, co tě ještě čeká. Buď pyšný na sebe. A neopovažuj se mi odporovat. Já tě chápu, já jediný na světě tě chápu.
"Chci, aby to přestalo. Prosím…" Koho prosíš? Mě? Já pouze vyprávím tenhle příběh. Boha? Ten ani neexistuje a nevyslyší tě. Nepros. Nemá to cenu. Právě uvnitř tebe je síla. Pod vší beznadějí. Někde uvnitř tvého potrhaného, zpustošeného vědomí je síla. Běž. Běž!

Proběhni skrze pustinu tvojí "duše". Zničené hurikánem, který přichází a odchází nehledě na to, co chceš ty. Naprosto netečný k tvým modlitbám. Chce tě zničit, ale nikdy ne úplně. Jen natolik, aby s tebou mohl zůstat. Navždy ty a on, vy, a nikdo jiný. Chce se v tobě živit, růst a ničit.

Nezastavuj, běž dál. Vylidněnými ulicemi tvého vědomí. Okolo domů srovnaných se zemí, přes vypálená pole, kráčející sám pod bezhvězdným nebem skrz tvou mrtvou duši.

Světlo. Vidíš ho? Oslepí tě. Já už ho poznal. Neboj, dotkni se ho. Zavři oči. Otevři srdce. To je ta láska, o které jsem mluvil. Ona síla a naděje. Ještě si nevyhrál, tak se neraduj. Teď máš to, co oni. Lidé se zdravou duší. Máš něco, co jsi až příliš dlouhou dobu necítil, tak to nepouštěj. A využij toho. S pomocí lidí, kterým na tobě záleží, a terapie to dokážeš. Osvobodíš sám sebe. Teď, konečně teď máš nástroj, se kterým porazíš svůj hurikán.

----- Chtěl bych nakonec říci, že skutečně trpím klinickou depresí. Tvoření mi velmi pomáhá proBOJovat se životem. Zůstaňte silní a nepředvídatelní. -----
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama