I saw the best minds of my generation destroyed by madness, starving hysterical naked,
-Allen Ginsberg, the best mind of his generation

Říjen 2017

Já jí říkám hurikán

31. října 2017 v 8:21 | - zasněný básník |  promluvy do duše
Já jí říkám hurikán

Hýbe se to. Děje se to. Vím, že si připadáš ztracený. A vím, jak špatně se cítíš. Cítím to s tebou. Bolest, úzkost, beznaděj. Uvězněný v oku hurikánu. Sám. Naprosto sám. Už ani nežiješ, jen přežíváš. Nemáš šanci dostat se ven. Každým dnem, každou špatnou vzpomínkou, každým úzkostným pocitem padáš hlouběji do tmavé, studené díry v zemi. Vím, že ti tohle všechno probíhá hlavou rychleji, než to vůbec stačíš pochopit. Jediné, co z toho vnímáš, jsou nepříjemné pocity. Ale ty to dokážeš! Vím, jak tě všichni rozčilují. Myslíš, že jsou necitliví a slepí, ne, ne slepí. Oni přeci vidí, že trpíš, ale nikdy je to nezajímá.

Nebe

30. října 2017 v 20:24 | - zasněný básník |  promluvy do duše
Nebe

Slib, že nikdy nezevšedníš. Nejsi pro mě člověk, jsi mana. Mana, bez které bych nemohl existovat. Neměl důvod existovat. Slíbím ti, že neuteču. Nikdy ne bez tebe. Jsi mana. Nebeský nápoj plný těch nejstrašnějších hříchů. To ostatně nebe bývá. Jsi drogou, na které je mé srdce neovladatelně závislé. Celé mé tělo. Když tě nemá, kvílí, žadoní o tvé doteky. Věnuj mi je. Věnuj mi sebe. Věnuj mi svou pravou, nepopíratelnou existenci.


Noc slastí

29. října 2017 v 13:45 | - zasněný básník |  poezie
Noc slastí
Štěrk sjíždějící pod našimi kroky,
sdílíme lásku a pocity již dlouhé roky,
v myslích nepochopených myšlenek toky,
mluvíme o ničem a o smyslech našich životů.


Absurdita

28. října 2017 v 10:30 | - zasněný básník |  poezie
Absurdita
Pijící již třetí šálek kávy,
přemýšlím, co stalo se to s námi.
Uvěznění v diktátu absurdního světa,
s předepsanými pravidly, jak tato věta.
Jak bez papíru psát- beze školy znát,
bezhvězdné nebe- já- bez tebe,
Jak tichá, vylidněná města,
pověstná třetí cesta,
rty něžného mladíka zbaveny polibku
či naše činy bez sladkého prožitku,
jak básník bez duše- ach, nezní to jednoduše.
V naivním půlnočním snění,
však nemožné to pro nás není.
Každý sám ruku v ruce,
své vlastní literární revoluce.

Půlnoční čekání

26. října 2017 v 22:01 | - zasněný básník |  poezie
Půlnoční čekání
Osvícen modrou září pouličního světla,
plný nadějí cítím, že naše láska vzkvetla.
Venku pod kopcem se zaslzenou tváří,
na studené zemi koukám na nebe,
kde bílé hvězdy společně jasně září,
jediné, co mi zbývá, je myslet na tebe.




Under the stars

26. října 2017 v 21:59 | - zasněný básník |  poezie
Under the stars
Walking alone in lonely streets,
forgetting hunger and other needs.
Thinking on the taste of your lips and tongue,
honey, together, we'll be forever young.